Hlavní strana>>Zpravodajství>>Olomoucký kraj>>Tipy a inspirace>>ROZHOVOR | Za studiem památkové péče do Olomouce
3. 3. 2021
Doktorský studijní program představuje Martin Horáček. | Foto: Archiv Martina Horáčka
Jak fungují doktorské obory v této době, kdy české školství decimuje covid?
Pokud jde o náš program, jsem mile překvapený, jak se daří studijní plán naplňovat. Vyučující a studenti se adaptovali na on-line režim, konají se konzultace ke konkrétním výzkumným problémům a v mezích možností se odehrává i seznamování s laboratorní praxí. Pomáhá dálkové zpřístupnění digitalizovaných knihovních fondů a – byť velmi omezená – přístupnost fondů archivních.
Nechybí vám osobní kontakt?
Velmi postrádáme možnost společných exkurzí do uměleckohistoricky atraktivních lokalit či návštěv obnovovaných hodnotných objektů, kde bychom výsledky mezioborové spolupráce humanitně a přírodovědně vzdělaných specialistů diskutovali přímo „in situ“.
Jak dlouho jste připravovali vznik nového doktorského programu Dějiny umění, památková péče a technologie pro materiálové průzkumy?
Nový program vznikal v rámci projektu Technologie pro umění, řešeného na Univerzitě Palackého v Olomouci od října 2017 a podpořeného z Evropského sociálního fondu, programu OP VVV. Výuku garantuje Katedra dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého, na podobě studijního plánu se dále podílejí kolegové z jiných specializovaných pracovišť. První studenti zahájili své studium v září 2020.
Jak byste charakterizoval ideálního uchazeče? Co by měl umět, co by měl chtít?
Studium je určeno především pro absolventy magisterského studia dějin umění nebo příbuzných programů. Tradiční humanitní vzdělání studentů je rozšířeno o znalost nových technologií přírodovědného výzkumu fyzikálního (optického, mechanického) a chemického (materiálová analýza). Abych byl konkrétnější. Doktorand bude zkoumat kupříkladu budovu ze 17. století nebo prvorepublikový nábytek. K tomu využije nejen historiografické a uměleckohistorické postupy (archivní výzkum, srovnávací rozbory apod.), ale i schopnost kompetentně komunikovat s restaurátory, specialisty na stavebněhistorický průzkum či laboratorními experty a s jejich pomocí zjistí informace o hmotné podstatě artefaktů (složení a původ zdiva, stáří barevných nátěrů apod.). Tím se pochopitelně zpřesní jak poznání objektu samotného a jeho geneze, tak – v druhém, možná však ještě důležitějším plánu – podklady pro posouzení památkové hodnoty díla a záměry jeho odborné údržby či obnovy.
Kolik budoucích doktorandů bude letos přijatých do studia?
Počet studentů není striktně stanoven. Do prvního ročníku bylo loni přijato šest velmi šikovných uchazečů, z toho polovina přišla s víceletými zkušenostmi se zaměstnáním v institucích památkové péče nebo v akademické sféře. Studovat lze v prezenční i kombinované formě.
Kde najdou po studiu uplatnění?
Program sleduje aktuální trendy v materiálovém výzkumu v rámci dějin umění a současně potřeby praxe, zejména památkové péče. Rádi bychom absolventy vybavili znalostmi a zkušenostmi pro mezioborový výzkum a odbornou činnost v oblasti péče o hmotné kulturní a umělecké dědictví, a to v profesích, jako jsou historik umění, památkář, muzejní pracovník, vysokoškolský pedagog, kurátor uměleckých sbírek, galerista, znalec a tak dále. Klademe důraz na jazykovou vybavenost, týmovou spolupráci a prezentační schopnosti, aby se studenti a absolventi dokázali zapojit do mezinárodních výzkumných sítí.
Do kdy je potřeba podat přihlášku a jak na to?
Přihlášky se podávají elektronicky do 30. dubna 2021, některé povinné přílohy lze zaslat návazně do 31. května 2021. Přijímací zkoušky se konají 16. června 2021. Podrobné instrukce naleznou zájemci na webových stránkách Filozofické fakulty. K tomu bych rád dodal, že je dobré předem s potenciálním školitelem nebo garantem studijního programu konzultovat návrh disertační práce. Zájemci nechť se neostýchají kontaktovat nás předem, ideálně nejprve e-mailem.
Bližší informace o doktorském studijním programu naleznete na stránkách KATEDRY DĚJIN UMĚNÍ. Podrobnosti k projektu Technologie pro umění se dozvíte ZDE.
Autor: Jan Štifter