PROPAMÁTKY |

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Liberecký kraj>>Tipy a inspirace>>ROZHOVOR | S Annou Dařbujanovou o restaurování historických fotografií

Zpravodajství

Liberecký kraj

zpět

 

ROZHOVOR | S Annou Dařbujanovou o restaurování historických fotografií

30. 11. 2022 Propamatky.info: Liberec s kostelem sv. Kříže, fotografie po zásahu. Liberec s kostelem sv. Kříže, fotografie po zásahu. | Foto: Míla Dománková, Severočeské muzeum v Liberci | Licence: Všechna práva vyhrazena LIBEREC | Severočeské muzeum v Liberci dokončilo restaurování 900 poškozených fotografií, fotokoláží, dobových tisků a fotopohlednic zachycujících město na přelomu 19. a 20. století i za druhé světové války. Na postup celého procesu jsme se zeptali kurátorky muzea.

Jaké byly hlavní cíle projektu?
Restaurování historických fotografií bylo součástí rozsáhlého projektu Modernizace hlavní budovy Severočeského muzea v Liberci – 3. etapa. Souběžně s fotografiemi se restaurování týkalo například sbírek textilu, plakátů nebo skla. Cena za tento balíček restaurování se pohybovala okolo čtyř milionů korun, z toho pro fotografie bylo vyčleněno asi 900 tisíc korun. Poměrně vysoká částka napomohla restaurování většího souboru, jehož hlavním problémem byla nevhodná adjustace v kombinaci s vyšší mírou druhotného znečištění (rezidua lepidel, fingerprinty a podobně).

Kdo se na fázi restaurování podílel a jaké techniky byly použity?
Několikaleté restaurování (2019–2022) probíhající v šesti etapách zajišťovala restaurátorka fotografických materiálů Blanka Hnulíková. Konkrétní práce se obecně odvíjely od identifikace druhů technik a způsobu poškození. Jednalo se o fotografie albuminové, kolódia, fotografie technikou slaného papíru anebo takzvané želatiny, okrajově staré tisky a perokresby. Mnohé ze sbírkových předmětů měly buď původní, nebo nepůvodní pasparty a podkladové kartony. U většiny fotografií Blanka Hnulíková provedla lokální či plošné čištění, k dalším frekventovaným postupům patřilo zpevňování japonským papírem, retuše, zeslabování stříbrných zrcátek či fixace povrchu snímku.

Co bylo z vašeho pohledu nejnáročnějším momentem procesu?
Velkou otázkou od počátku bylo časové vymezení projektu v kombinaci s relativně vysokým počtem sbírkových předmětů (900 kusů), který měl být v daném termínu odbaven, a samozřejmě výběr restaurátora. Dále jsme si během stanovené lhůty museli ke snímkům sednout a rozpočítat, kolik etap bude potřeba, jaké snímky poskytneme přednostně, kdy bude docházet k předávání atd. Součástí projektu byla formální stránka, administrace. Velice nemile do průběhu prací vstoupila pandemická situace, která ohrožovala nejen dodávky potřebných chemikálií (docházelo ke zpoždění), ale také standardní proces kontrolních dnů a odevzdávání dílčích částí.

Která etapa dějin města je na snímcích nejpočetněji zastoupená?
Nejpočetnější je skupina historických snímků starého Liberce z let 1895–1938. Jedná se vesměs o oblíbené městské motivy, které jsou mezi laickou i odbornou veřejností často vyhledávány a jsou zpravidla nedílnou součástí nejen popularizačních prací, ale též různých zájmových skupin v on-line médiích, samozřejmě nacházejí tradiční užití v akademickém prostředí, pro památkové ústavy nebo architektonické kanceláře. Druhou skupinu tvoří takzvaná nacistika, kterými označujeme snímky vzniklé mezi lety 1938–1945. Snímky bývaly součástí expozice Muzea nacistického barbarství v Liberci krátce po válce, tento soubor ovšem úplně původně sloužil jako doprovodný fotomateriál pro německá propagandistická média během druhé světové války.

Jaká byla celková finanční náročnost restaurování a digitalizace?
Pokud bychom mohli stručně odpovědět, jeden sbírkový předmět se řádově restauroval za tisíc korun, takto jednoduše ovšem rozpočet nefungoval (cena za odvedené dílo byla 940 tisíc korun). Do projektu šly snímky s různým stupněm závažnosti poškození, v některých případech šlo spíše o vyčištění obrazové části a fixaci plochy, která ztrácela svou pevnost, v jiných de facto o záchranu nebo alespoň zpomalení degradace sbírkového předmětu. Součástí projektu byla základní digitalizace, díky níž máme k dispozici zejména vstupní data (původní vzhled včetně dokumentace stavu detailů) a výstupní data – sbírkový předmět ve své nejlepší kondici z lícové i rubové strany s dokumentací důležitých obrazových informací.

Více informací naleznete na stránkách SEVEROČESKÉHO MUZEA V LIBERCI.

Autor: Kryštof Havlice

 

odeslat e-mailem vytisknout

zpět na hlavní stranu Na hlavní stranu Pro památky info