Hlavní strana>>Zpravodajství>>Hlavní město Praha>>Zprávy z regionů>>VÝSTAVA | Zapomenutá krása zapomenuté porcelánky
6. 11. 2022
Na výstavě můžete obdivovat i terinu tvaru Doris, která byla oceněna v Paříži roku 1925. | Foto: Národní technické muzeum
Ostrovskou společnost na výrobu porcelánu založili v roce 1874 Josef Pfeiffer z Rybář a Ludwig Löwenstein z Hroznětína. Později ji předali svým synům a ti přišli s nápadem obrátit se na výtvarníky z Vídeňské umělecké dílny, jako byli Josef Hoffmann a Emanuel Margold, kteří pro ně začali dělat návrhy porcelánového nádobí. Díky tomu se firma stala jednou ze tří nejvýznamnějších československých porcelánek a v roce 1925 získala ocenění na Mezinárodní výstavě moderního dekorativního a průmyslového umění v Paříži. O rok později byla původní značka Schlackenwerther Porzellan přejmenována na PULS – Pfeiffer und Löwenstein Schlackenwerth. Porcelánové nádobí i dekorační předměty se vyvážely do celého světa a zároveň byly oblíbenými suvenýry či dárkovými předměty nejen lázeňských hostů Karlových Varů a Jáchymova.
Na začátku druhé světové války přešla celá společnost do rukou rodiny Pfeiffer, aby kvůli židovskému původu druhých majitelů nedošlo k jejímu uzavření. Výroba částečně přešla na výrobu užitkového porcelánu pro lazarety, vojenské kantýny a nemocnice. Po roce 1945 se porcelánka potýkala s nedostatkem kvalifikovaných sil, protože většina zaměstnanců německé národnosti byla odsunuta. V říjnu téhož roku byla znárodněna, došlo k útlumu výroby a o tři roky později k úplnému zastavení. Strojové vybavení bylo převezeno do podniku Concordia Lesov.
Výstava vznikla ve spolupráci s městem Ostrov a Uměleckoprůmyslovým museem v Praze. Ostrovský porcelán začal v 90. letech díky vlastním prostředkům shromažďovat Spolek přátel města Ostrova. Celou kolekci pak věnoval městu Ostrov. K nejvzácnějším kouskům sbírky patří servis Calais z tenkostěnného porcelánu čínského typu, který získal ocenění v roce 1925 v Paříži.
Více informací naleznete na stránkách NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA.
Autor: Jan Duda, Kristýna Julinová
Zdroj: Národní technické muzeum