PROPAMÁTKY |

ROZHOVOR | S Martinem Barrym, zakladatelem platformy reSITE

18. 5. 2016 Zakladatel reSITE Martin Barry poukazuje na možnosti zlepšení života ve městech. | Foto: Zack DeZon Photography © 2014 | Licence: Všechna práva vyhrazena PRAHA | V červnu se uskuteční pátý ročník konference reSITE. Stejnojmennou platformu zaměřenou na zlepšování života ve městech založil krajinářský architekt Martin Barry. S Martinem jsme hovořili o předchozích ročnících, letošní konferenci, ale také o životě v naší metropoli.

Co vás na životě v České republice nejvíce těší? Jaké momenty vás mile překvapují a na co si naopak nemůžete zvyknout?
Mohu mluvit pouze o Praze, kde nyní žiji a znám ji. Momenty, které mne na ní těší, mne zároveň rozčilují a těžko si na ně zvykám. Praha je ve srovnání s ostatními městy, kde jsem žil a pracoval, poměrně malá a monokulturní. Jsem rád, že žiji v menším městě, avšak nedostatek živoucích ulic o víkendech může působit depresivně. Města by o víkendech měla pulzovat životem! Praha je pomalá a ve své homogennosti pro mne těžko stravitelná, což platí i o jiných městech, například Tokiu či Soulu. Rozmanitost vytváří báječná města, přináší skvělé umění, jídlo, obchody, a tuto diverzitu Praha postrádá. Zjistil jsem, že pro lidi je pohodlnější rozpoznávat výzvy než řešení. Hledat řešení totiž obnáší riziko a může vést k neúspěchu.

Jako jeden z největších problémů vnímám nedostatek osobní zodpovědnosti. Lidé nemají pocit žádné zodpovědnosti za město, ve kterém žijí. Do očí bijící je například, jak pejskaři neuklízejí po svých miláčcích. Přitom náprava může být tak jednoduchá. Pokutujte je 250 eury a zaručuji vám, že to již znovu neudělají. Je to otázka osobní zodpovědnosti, která se nezlepšuje, protože vedení města není ochotno důsledně uplatňovat zákony a dbát na jejich dodržování. Totéž se týká parkování na všemožných místech, na chodnících nebo v zelených zónách. Tyto věci mají obrovský vliv na kvalitu života ostatních a přitom existují tak snadná řešení k jejich odstranění, což mne na tom nejvíc frustruje.

Máte v Praze své oblíbené místo?
Naše kancelář na Praze 1 se stala mým útočištěm. Díky partnerům ze společnosti Atkins a Langford Development máme to štěstí pobývat v krásném barokním paláci ve Voršilské ulici na Novém Městě pražském poblíž Národního divadla. Jakmile vstoupím do kanceláře, nalézám tam naprosté soustředění na naši práci. Je to klidné a mírumilovné místo. Na jaře se proměňuje s ptačím cvrlikáním a slunečním svitem odrážejícím se o světlé stěny v krásné a inspirativní místo. Přes vydlážděné nádvoří sousedíme s kanceláří Václava Havla, sídlí tam také jeho knihovna a nadace. To, co nás obklopuje, nám tedy neustále připomíná jisté hodnoty: diplomacii, důstojnost a tvořivost. Naše kancelář představuje kreativní středobod reSITE. Máme v ní pracovní tabuli na společné formulování nápadů, pěkné prosvětlené prostředí s čerstvými květinami a v neposlední řadě to jsou mí chytří, nadšení a tvořiví kolegové, kteří dokážou snadno inspirovat. Opravdu je to tam kouzelné.

Co našim městům chybí?
Totéž co Praze: nejvíc jim chybí život. V posledních letech zmenšující se hustota obyvatel za sebou zanechala kulturní a kreativní prázdnotu v samotném jádru města. Lidé opouštějí centra měst a politici si neuvědomují, jak špatné je rozhodnutí dovolit developerům stavět na zelených plochách daleko od center. Kvůli těmto děsivým a neudržitelným vývojovým vzorcům lidé ucpávají město auty. Výsledkem je jedna z nejvyšších koncentrací aut v Evropě. Jak jsem již uvedl, všechna tato auta parkují, kdekoliv se jim zachce. A když si pouze představíte, jak někoho upozorníte, že nemá právo parkovat na chodníku, tak se rozzuří. Jako kdyby to byla odpovědnost nás všech najít mu místo na parkování. Žádný zákon neříká, že máme platit daně za sousedův osobní prostor na parkování. Celý příběh je žel děsivým a zároveň charakteristickým znakem dnešních vyspělých měst. Přitom zaparkovat auto na chodníku nemůžete beztrestně ani v kolumbijské Bogotě!

Přesto existuje tolik příležitostí. Kamkoliv se podívám, vidím potenciál k větší kreativitě a více akcím na ulicích, k méně autům, k lepším restauracím a dopravě, k větší živosti. A mnoho z toho, co popisuji, lze uskutečnit jednoduše. Nedávno jsem navštívil Lisabon a jsem inspirován tamním víkendovým ruchem a mumrajem. U řeky se nachází celá řada starých skladů zejména pro lodě a námořní zásobování, z nichž mnoho bylo přetvořeno na hezké obchody, galerie, restaurace a bary. V tamním odhodlání je krása. Nejedná se o nové místo pro zbohatlíky, jde o druh oslavy průmyslového dědictví a industriální architektury a nalezení jejich nové funkce. Je úchvatné mít příjemnou restauraci ve staré loděnici. Od roku 2012 stále opakuji, že potenciál Prahy leží na březích řeky a v brownfieldech v blízkosti centra. Jiným městům se podařilo transformovat nábřeží a brownfieldy za méně než 10 let. Oproti tomu se Praha zdála být rezignovaná na diskuzi o možných přeměnách, natož aby se hledala společná řešení a jejich realizace. Je potřeba trochu optimismu, spolupráce, a jak říkával můj zesnulý otec, také trochu dravé drzosti (chucpe).

Celý rozhovor si můžete přečíst v jarním čtvrtletníku PROPAMÁTKY 2016 ZDE. Více informací naleznete také na stránkách platformy reSITE. Mediálním partnerem konference reSITE je portál PROPAMÁTKY.

Fotogalerie

 

 

Téma: Konference a semináře Příklady dobré praxe Města a památky Časopisy Rozhovory Čtvrtletník PROPAMÁTKY Současná architektura a urbanismus Všechna témata