PROPAMÁTKY | Zpravodajství

ROZHOVOR | S Benjaminem Fragnerem o 15 letech Výzkumného centra průmyslového dědictví

9. 6. 2017 Benjamin Fragner působí jako vědecký pracovník VCPD FA ČVUT v Praze. | Foto: Jan Rasch | Licence: Všechna práva vyhrazena PRAHA | Před 15 lety vzniklo Výzkumné centrum průmyslového dědictví, které působí při Fakultě architektury Českého vysokého učení technického v Praze. Požádali jsme Benjamina Fragnera, aby připomněl historii oboru, přiblížil okolnosti vzniku tohoto pracoviště a představil současné aktivity.

Jaká architektonická realizace nebo událost spojená s průmyslovým dědictvím ve vás vyvolala v poslední době dobrý zážitek?
Když jsem vešel do supermarketu bývalého, památkově chráněného překladiště zboží u londýnského nádraží King’s Cross. Je to vlastně komerční a z památkového hlediska dokonale provedená konverze od Bennetts Associates. Transformace uvolněného drážního území kolem nádraží King’s Cross dnes patrně patří k nejsledovanějším urbanistickým projektům, konečně problémy s opuštěnými drážními prostory jsou po celé Evropě. Mezi autenticky zachovanými zdmi a pod konstrukcemi z poloviny 19. století jsem zakoupil sendvič, dal si minerálku a díval na bývalé skladiště obilí Lewise Cubitta (1852) hned vedle, kde sídlí univerzita. Měl bych dodat, že před cestou jsem studoval plány téměř plošné asanace industriálních staveb kolem pražského Smíchovského nádraží…

Na přelomu roku 1986 a 1987 vznikla Sekce ochrany průmyslového dědictví při Národním technickém muzeu. Jaké byly další důležité momenty v probouzení výraznějšího zájmu o průmyslové dědictví?
Založení Sekce bylo až důsledkem probuzeného zájmu. Žel platí, že nejsilnějším impulzem bývá, když zaniká, co ještě nedávno bylo samozřejmostí. Jestliže pro evropské hnutí za záchranu průmyslového dědictví bylo symbolickým momentem zbourání dórského portiku londýnského nádraží Euston v roce 1962 a za oceánem to téměř ve stejné době byla v roce 1963 demolice slavného Penn Station v New Yorku, pak u nás jsme o dvě desetiletí později analogicky prožívali jinou takovou přelomovou událost, sice v odlišné společenské a politické konstelaci: odstřel odbavovací budovy nádraží v Praze-Těšnově. Těžko se dá přehlédnout, že všechny ty stavby souvisely se železnicí. Tato zkušenost, zdá se mi s odstupem, předurčila další vývoj i zaměření Sekce ochrany průmyslového dědictví. Paradoxně je tím po letech zase aktuální.

Jakou roli sehrála v 80. letech odborná periodika a vydávání publikací zaměřených na průmyslové dědictví?
Byli jsme tehdy, nejen u nás, na samém začátku. Téma zachytila odborná vydavatelství, stála tak trochu mimo oficiální ideologii. Rozhodující byla u nás také tradice průmyslové architektury. V polovině 80. let v Odeonu vyšla dodnes citovaná stěžejní publikace profesora Emila Hlaváčka Architektura pohybu a proměn: minulost a přítomnost průmyslové architektury. Národní technické muzeum vydávalo, i když s převažujícím zaměřením na historii techniky, sborníky muzea. Autorem textů byl také doktor Jiří Majer, který se už v první polovině 80. let zúčastňoval kongresů Mezinárodní organizace pro ochranu průmyslového dědictví TICCIH (The International Committee for the Conservation of the Industrial Heritage). A pak tu bylo Státní nakladatelství technické literatury s periodikem Technický magazín. První u nás pravidelně zveřejňovalo příspěvky o ohrožených industriálních stavbách zaměřené ale také na příklady současné, tehdy spíš jen zahraniční architektury nového využití „odložených továren“. Aktivity Téčka se velmi záhy propojily s působením Sekce, publikačně, pořádáním konferencí, výstav, exkurzí. Až po nápad uspořádat mezinárodní setkání Industriální stopy.

Celý rozhovor si můžete přečíst v jarním čtvrtletníku PROPAMÁTKY 2017 ZDE. Více informací naleznete také na stránkách VÝZKUMNÉHO CENTRA PRŮMYSLOVÉHO DĚDICTVÍ.

Fotogalerie

 

 

Téma: Industriální stopy Průmyslové dědictví Výzkumné centrum průmyslového dědictví Rozhovory Čtvrtletník PROPAMÁTKY Všechna témata