PROPAMÁTKY |

Hlavní strana>>Zpravodajství>>Hlavní město Praha>>Tipy a inspirace>>ROZHOVOR | S Alicí Marxovou o životě na Hradčanech

Zpravodajství

Hlavní město Praha

zpět

 

ROZHOVOR | S Alicí Marxovou o životě na Hradčanech

28. 1. 2022 Propamatky.info: Alice Marxová v Café Nezisk Alice Marxová v Café Nezisk | Foto: Archiv Alice Marxové | Licence: Všechna práva vyhrazena PRAHA | Žije v domě nedaleko Pražského hradu od svého mládí, sen o kavárně se jí splnil teprve nedávno. O vztahu k památkám i k historii, ale také o významu neziskových organizací jsme hovořili s majitelkou domu U Modrého orla.

Jak se člověku přihodí, že vyrůstá a prožije většinu života v Praze na Hradčanech?
Dům vlastní naše rodina už coby čtvrtá generace. Koupil ho můj dědeček v roce 1960. Tehdy se ovšem nejednalo o tak výsostné místo. Fasády byly zchátralé, bydlení vlhké, kvalita života se nedá s tou dnešní srovnat. Přesto mělo tohle místo vždy své kouzlo a půvab.

Můžete stručně nastínit historii domu?
První písemné zmínky jsou z roku 1566, to se jednalo ještě o jednopatrovou stavbu. Objekt postupně měnil majitele i vzhled. Na počátku 18. století je doložena přestavba a navýšení o druhé patro. V průběhu času prameny hovoří dokonce několikrát o špatném stavu domu a následně o jeho opravách. Při nich vznikla třeba nová klenba v přízemí nebo štuková výzdoba v patře. V 19. století máme potvrzenou pekařskou pec a také pekařský obchod. To jsou prvky, které můžeme najít v interiéru i dnes. Pec již není funkční stejně jako mohutný komín. Zajímavostí je rok 1850, kdy majitel předložil stavebnímu úřadu plány na úplné zbourání budovy a postavení nové. K tomu ovšem nedošlo a uskutečnily se pouze dílčí úpravy. Například klasicistní podobu fasády včetně oken z této doby má dům dodnes.

Vlastnit a pečovat o památku zpravidla značí blízký vztah majitele k historii, respektive kulturnímu dědictví jako celku. Jak je tomu u vás?
Tím, že jsme zde vyrůstali, postupně dům opravili a pečujeme o něj dodnes, je to pro mě něco přirozeného. Jezdím také na chalupu do jižních Čech, kde to máme k historii rovněž kousek. V Praze pracuji navíc v kulturní oblasti, takže možná i proto je péče o rodinné dědictví v podobě vlastního domova pro mě něco normálního. Starat se o tento dům byla nakonec i poslední vůle mojí maminky. Je to nikdy nekončící proces, zhruba každých 20 let na nás čeká větší oprava.

Můžete zmínit nějaké zajímavosti o domě?
Přestože se to zde jmenuje U Modrého orla, tak domovní znamení na fasádě nenajdete. Zmizelo a zatím nevíme ani jeho původní vzhled. Ráda bych ale zjistila více. Pokud se podaří dohledat podobu, mohli bychom se pokusit o jeho obnovu. Ve sklepích domu je patrně pohřebiště, to alespoň odhalil průzkum u sousedů. Více jsme ale zatím nezjišťovali, něco musíme přenechat ke zkoumání také budoucím generacím.

Jaké hlavní aspekty rozhodly pronajmout útulný nebytový prostor právě kavárně Nezisk – mamacoffee?
Tak především musím říct, že útulný tento prostor zpočátku nebyl. Původní nájemci se o něj mnoho nestarali, takže po jejich odchodu to zde bylo hodně vybydlené a také vlhké. Vždy jsem ale měla představu, že by v domě mohla být malá kavárna. Oslovila jsem proto Daniela Kolského z pražírny mamacoffee, která má s provozováním kaváren dlouholeté zkušenosti. Vůbec jsem ale netušila, že přijde s nápadem prodávat kávu na podporu neziskových organizací. Věřila jsem mu, že prostoru dokáže vdechnout atmosféru. Jsem moc ráda, že se to podařilo na tak malém prostoru realizovat, kavárna má pouhých 10 m2. Líbí se mi třeba přiznání původní omítky stropu, příjemný a velmi autentický detail. Zajímavé je i to, že se interiér každý měsíc proměňuje s představením další neziskové organizace.

Hraje při výběru vhodného subjektu do nebytového prostoru ryze obchodní nebo společenské hledisko?
V tomto případě určitě převládla snaha nabídnout prostor nejen pro zisk, ale i s dopadem na komunitu a okolí. Lidé se sem vracejí pro dobrou kávu, mohou se dozvědět něco o rozličných neziskových projektech, nákupem je podpořit. Celé mi to dává smysl a jsem moc ráda, že poskytnutím prostoru mohu k něčemu takovému přispívat. Z malé neziskové kavárny mám rozhodně radost.

Má z vašeho pohledu smysl podpora neziskových organizací a jakou formou?
Myslím, že to je hodně důležité. V neziskovkách navíc pracují příjemní a zajímaví lidé, kteří mají větší pochopení pro hlubší hodnoty. Každý může pomoci po svém, jaké má zrovna možnosti.

Chtěla byste něco vzkázat redakci PROPAMÁTKY?
Děláte záslužnou a smysluplnou práci. Děkuji za to.

Autor: Aleš Kozák, Kryštof Havlice

 

odeslat e-mailem vytisknout

zpět na hlavní stranu Na hlavní stranu Pro památky info